Téma týdne

Vysoká v pěti bodech

16. září 2016 v 20:50 | Opica
Protože už pomalu nastává čas, kdy do lavic poslucháren zasednou prváci z řad vysokoškoláků, rozhodla jsem se dát do kupy všechna ta moje léta a sepsat z něj pár "naprosto osvícených mouder". Protože se cítím stará a taky jako mazák haha, viva la poslední ročníky!
Tohle jsem já právě teď. Ahoj.

1. Vždycky se najde větší bordelář než vy.
I když vám celé dětství maminka tvrdí, že jste to největší prase v okrese a váš pokoj by bylo lepší rozpustit v Savu, věřte, že na 99.9% potkáte někoho horšího a zjistíte, že to s vámi není tak zlý. Náhoda říká, že s vámi bude tento člověk bydlet a co hůř - sdílet s vámi jednu lednici, kde občas budete muset odstraňovat zeleno-hnědo-černé zbytky těžko-říct-čeho. Podobné tvrzení platí i na koupelnu, záchod a dřez.

Bezhlavý Brumík

23. května 2016 v 18:55 | Opica
Jestli jste na mě už v blogovém světě narazili, možná víte, že hlídám děti a zhruba tak od doby kamenné pomáhám na dětských akcích. S tím se váže poměrně velké množství vtipných historek a hlášek, jako třeba ta včerejší:

Vedle nás je postavená Brumíkova dílnička se třemi stanovišti. Jedno z nich se skládá z pověšených hrnců, příborů, plechovek a kýblů, na které děti "hrají" tak, že do nich na střídačku mlátí klackem. Docela očekávaně nejoblíbenější stanoviště ze všech plné dětské radosti (jak málo k ní stačí!). Mezi úkoly obchází i obrovský dvoumetrový plyšový Brumík a dává si s dětmi high five.

K dílně přibíhá holčička, ale jakmile spatří maskota, zůstane opařeně stát a dává se do pláče.

Dobíhá ji maminka: "Ty se ho bojíš? To je kvůli tomu, že když máš Brumíka k svačině, tak mu nejdřív ukousneš hlavu a nožičky a teď máš strach, aby ti to neoplatil že?"
...

Vlastně docela dobrý námět k hororu, nemyslíte?

Rozbitá

14. února 2016 v 10:58 | Opica
Téma týdne: Domov

Zima, tma, nikde nikdo. Stojím sama na zastávce u vlakového nádraží a čekám už pěknou chvíli na trolejbus, který pořád nejede. V kapse sluchátka s mobilem, ale už nějak nemám náladu poslouchat. Jediný, poslední cestující na téhle trase, který zase utíká. Smutný a rozbitý cestující. Co ostatní běžně dělávají v sobotu před půlnocí?

Klučičí skupiny

7. prosince 2015 v 23:37 | Opica
... aneb proč se nemůžu smát fanynkám One Direction.

Řekla bych, že spousta lidí zná to divné (pre)pubertální období, kdy člověk tak nějak nosí divné věci, poslouchá divné věci a dělá divné věci (na druhou stranu, probírat se starými fotkami je pak někdy fakt zážitek). K těm hudebním delikatesám patří i platonické lásky a bezedný obdiv holek ke klučičím kapelám, protože řekněme si to upřímě, většina stejně starých kluků je v tomhle období ještě trochu mimo :-). S odstupem času se pak člověk nestačí divit, co za zjevy moderní doby nám visely na stěnách pokoje.

Nůžky a já!

7. listopadu 2015 v 23:51 | Opica
Téma týdne: Zvláštní záliba

Bude to znít asi divně, ale miluju stříhání a vystřihování. Totálně! Narozdíl od stříhání vlasů teda, to jsem povětšinou druhý den nešťasná, že mi byl šmiknut nějak velký kus, i když zadání znělo "ostříhat trochu konečky". Mohlo mi být takových třináct nebo čtrnáct, když jsem na tenhle zvláštní koníček narazila. Totiž máma si každý měsíc kupovala několik časopisů a když po nějakém čase skončily ve sběru, přišel můj čas.

Na účtu mi přistál milion

2. října 2015 v 12:25 | Opica
Po týdnu prázdnin v Brně nešťastně otevírám internetové bankovnictví. To bude zase hrůza - nakupovat jsem sice nebyla, ale to je dvacet lístků na šalinu, vstupenky do zoo, dvě flašky, spousta jídla, jeden večer v Aloze a taky ty tři tísíce za lístky na Ellie Goulding (které dostanu je k narozkám jeej!). No prostě děsný... Po otevření mi ale spadne čelist až do přízemí (a to bydlím v 6.patře prosím). Na účet mi přišel milion korun z neznámého účtu! Že by se stala nějaká chyba? A co mám dělat, aby na to ideálně nikdo nepřišel?

Vánoční spisy

8. prosince 2014 v 22:31 | christiiinka
Co bych ráda řekla nahlas, ale nemůžu? To je úplně jednoduché - seznam všeho, co chci k Vánocům! Protože skromné a nematerialistické lidi má každý rád - narozdíl od těch druhých :D.

Seznam vánočních přání

1. růžová tylová baletní sukně - Ne, je mi naprosto jedno, že mi táhne na dvaadvacet. Dnes jsem ji viděla v obchodě a na první pohled jsem se totálně bezmezně zamilovala (není ani moc extravagantní, ani divná, ani etrémně infantilní). Akorát visí v Tally weijlu, takže ji budou mít na sobě i jiné holky. Ale chápete? R-ů-ž-o-v-á a t-y-l-o-vá!
2. peníze - protože stále ještě šetřím na dovolenou nebo bych se potřebovala aspoň dostat ze zničující vánoní ztráty (řeknu vám, kupovat dárky dvanácti lidem není žádná sranda, aspoň co se peněz týče)
3. batoh - zoufalé přání mých křivých zad. Předchozí batoh zesnul již před čtyřmi roky. R.I.P.

Přehraj to znovu

20. listopadu 2014 v 0:01 | christiiinka
Každý v životě zažije chvíle, na které by nejraději zapomněl, ale taky ty, na které pak velmi dlouho dlooooho (někdy prakticky celý život) vzpomíná. Kdybyste mohli znovu zažít některé chvíle ještě jednou, které by to byly?

1) Štědrý den, když mi byly čtyři
Nejsem jsem si jistá, v kolika jsem se tu zprávu, že "Ježíšek je fake" dozvěděla, ale pojďme dělat, že ve čtyřech ještě ne. Chtěla bych si tedy zopakovat dětské Vánoce - velká očekávání, netrpělivost a tak posvátnou chvíli, že se až dech tajil. A taky vymýšlení nápadů, jak být prvním člověkem, který Ježíška uvidí u stromečku při činu (myslím, že mi bylo řečeno, že nikdo neví jak vypadá a nedá se načapat nebo tak něco). Takže malá Kristínica opica spřádala inženýrské plány, jak si vyrobit tajnou pozorovatelnu z našeho velkého křesla, které by bylo zespodu vydlabané (tak aby se do něj vešel čtyřletý capart) a nechyběly ani nenápadné díry na oči. Tenkrát jsem měla radost ze své první Barbie od Matella a táta upekl místo tradičních perníků mořskou pannu s velikánskýma prsama. Těžko říct, co byl větší zážitek...

Výhody káčátek

19. července 2014 v 21:22 | christiiinka
Deset důvodů proč je lepší být ošklivým káčátkem než perfektní labutí...

1) Můžete si na sebe vzít co chcete. Barevné dětské náramky, sponky do vlasů, zvláštní amulet? Pohorky, gumáky, oblíbená mikina po bráchovi? Nikomu to nepřijde divné, ale přestavte si něco z toho na dokonalé labuti. Nažehlená broskvová košile s límečkem z HM, stylové kožené kraťásky, dokonale upravené obočí, podpadky a váš oblíbený barevný batoh s bambulkami.

2) Dokonalost není nutností. Nemusíte řešit déšt, při kterém všichni zjistí, že labutí dokonale rovné vlasy, vlastně ve skutečnosti tak dokonalé ani rovné nejsou...

Milé moře

12. června 2014 v 13:52 | christiiinka
téma týdne: Píšu ti
Milé moře,
vím, že o tobě básním velmi často a slíbila jsem ti, že za rok zase přijedu, ale ... Konečně jsem pochopila, o co mezi námi jde. Většina vztahů totiž není jednoduchá a některé věci jsou vidět až s odstupem času. Miluju tě, ty to víš. Jsi fascinující, tajemné, inspirující, dovedeš zabíjet a jsi domovem mnoha tvorů, o kterých třeba zatím nemáme ani ponětí. Prý po tobě odešli elfové na druhou stranu - aspoň tak to říkal pan Tolkien. V posledních letech tě mám na seznamu jako bod "musíme jet k moři", kterého se snažím křečovitě a za každou cenu držet (ale ne vždy se to povedlo). Dělá to tak přece šéfka (máma) - celý rok opakuje, že musí jet k moři (jinak ten rok nestál za nic a všechno šlo do kytek). Vzpomínám na prázdniny, které jsem trávila jako pískle na základce a dovolená u moře prostě bývala středobodem prázdnin, pokud se k němu jednou za čas jelo. A tak teď jako dospělá celý rok šetřím kde se dá, odkládám korunu ke koruně, abych na ten slavný týden u moře měla.

Když mi bylo pět

14. května 2014 v 11:31 | christiiinka
O tohle téma týdne jsem si psala dvakrát a k mé radosti bylo konečně vybráno :-) tak by se patřilo, abych k tomu taky něco napsala. Je hrozně pěkné číst zamyšlení blogerů na tenhle věk, protože mi přijde, že ne každý na takové věci vzpomíná. Pět let, kouzelné dětství? Nevím, my byli jiní, svět byl jiný, ale problémy jsme měli i jako pětiletí...

Pitný režim

9. února 2014 v 17:46 | christiiinka
Občas se dostanu na blogy, které radí nejen s kosmetikou, oblečením, ale i co jíst, nejíst, pít, nepít, jak žít, nežít a někdy se vážně nestačím divit. Nevím, proč si v dnešní době myslíme, že každý z nás je Ferda mravenec, který rozumí úplně všemu. Já osobně třeba nepíšu o make-upech, podkladových bázích a podobných vychytávkách, protože nic takového nepoužívám a rozumím tomu jako koza petrželi. Nedávno se mi naskytl další z takových článků, tentokrát o pití.

Tři, čtyři litry denně? Čím více - tím lépe, pro krásnou hydratovanou pleť?

Na okraji

7. února 2014 v 2:57 | christiiinka
Téma týdne: Dnešní svět.
Na okraji malé vesničky sedí žena. Tluče o sebe dvěma kameny a mračí se při tom. Kolem se válí několik velkých kůží z mamuta, čekající na svůj osud, hromada kostí a zbytků čehosi, co měl kmen včera k večeři. Stíny z plápolajícího ohně přidávají ženě spoustu vrásek, se kterými vypadá ještě sešleji. "Všude samá zima. Život za nic nestojí. Nemáme léky, umíráme ve dvaceti, bydlíme v chýších a tím nejmodernějším hitem je pazourek. Jste slabí? Umřete. Jste vegetarián? To určitě. Pravá láska? Smysl života? Rodit děti - co nejvíc dětí a pak umřít. Pokud vás do té doby něco nesežere."

Témata tématu

26. listopadu 2013 v 11:28 | christiiinka
První tématem týdne po ukončení činnosti tema.blog.cz byla legalizace marihuany. O tom se dá něco napsat, pomyslí si bloger a pustí se do výčtu důvodů pro a proti. O tom jak si babička, které normálně nevydrží při životě ani kaktus, začne na stará kolena pěstovat "mařenku" a o své semínka i zkušenosti se dělí se sousedkou. Ta teda nejdřív nevěděla, na co je taková tráva dobrá a tak ji vytrhala a na svém dvorku zapálila jako plevel. K velkému překvapení, okolo poletující slepice se začaly chovat nějak divně, narážet do plotu a poletovat jako baletky tam a zpátky. O nevšední zážitek se podělila se sousedy a byla poučena, že to nemá pálit, ale nadělat si z toho mastičky. Uuf tak to by bylo. Odfrkne si bloger a těší se na další téma týdne.

Miloš Zeman. Nebylo už humbuku kolem prezidentských voleb dost? Myslící bloger je ještě pořádně naštvaný z výsledku voleb a jelikož není zastáncem článků plného sprostých slov, vyčkává na další téma týdne. Chřestová sezóna. Cože? Bloger marně vzpomíná jak ten zelený klacek vypadá a zda ho někdy vložil do úst. Přečte si o ní tři recepty a čeká na další téma týdne. Filip Topol. Kdože? Cože? Ezoterika. Blogerovi se vybaví strašně strašidelné články z bravička a Top Dívky, kterou tajně kradl sestře. Vždycky u toho s děckama brečel smíchy a přemýšleli, zda to ti lidé myslí vážně. Mezi články se najdou ti co v něco věří a ti co v to nevěří, všichni se trochu pohádají a máme tu nové téma týdne!

Krvavý oběd

3. listopadu 2013 v 15:21 | christiiinka
Téma týdne: Slováci
Ještě jedna slovenská vsuvka, protože mám dneska nějakou psavou náladu. Tentokrát pár vět o jídle. Halušky jako slovenské národní jídlo, jsem zatím jedla vždycky jen v Česku. Babča je nedělá nikdy, za to má spoustu jiných specialit. Chápu, že typická jídla se liší kraj od kraje jako u nás a tak jen dodám že se pohybuju na linii Nitra-Martin-Bratislava. Z geografického hlediska mě mrzí, že jsem nikdy nebyla v Tatrách a když tam přítel jezdí každou zimu, docela pokrytecky mu závidím. Ale moře bych za Tatry nevyměnila, italské a španělské slunce stále vyhrává na plné čáře...

Drevokocúr ?

3. listopadu 2013 v 10:36 | christiiinka
Téma týdne: Slováci
Tak jsem se po přečtení pár článků na téma "okurka je slovensky ohurka" rozhodla přispět článkem a můžu vám slíbit, že když se prokoušete na konec, čeká vás tam test slovenských slovíček. Rozhodla jsem se zaměřit právě na slovenštinu, protože o Slovácích toho tento týden bylo napsáno požehnaně a já k tomu nemám co dodat. Prostě bratři, hokej, Tatry a Slováky máme rádi...

Volit či nevolit, to je oč tu běží

25. října 2013 v 11:32 | christiiinka
"Áá nerozvážné mládí", ušklíbl se na mě jeden 65letý pán z volební komise při volbě prezidenta. Zřejmě velký fanda našeho nynějšího pana prezidenta, o jehož chování je škoda psát. "No víš, já už bych v té dnešní době žít nechtěl ani za nic. Je to strašná doba, zlatí komunisti." začal rozhovor 70letý pán v dálkovém autobuse na Slovensko. Are you f*cking kidding me?

Pro dobrou věc

19. října 2013 v 10:42 | christiiinka
Článek o tom, že ne vždy musí být prokrastinace špatná ...

Tak se zase jedno sobotní dopoledne válím v pyžamu v posteli a do oběda hodlám odkládat všechny naplánové činnosti jako praní, žehlení, umývání nádobí, vaření, dopsání všech latinských zaříkávadel z morfologie a tak vůbec toho všeho ostatního. Při brouzdáním internetem jsem se přes jedenáct odkazů proklikala k článku Edith Holé Odměna pro každého z vás. Ač mám nějaký přehled "kdo je kdo" v blogové komunitě, znám blog Edith i nedoklubko, tohle mě nějak úplně minulo. A když to minulo mě, minulo to i velkou část nevědoucích blogerů. Proč třeba takovéto projekty nemůžou být na hlavní stránce blogu? Joo, je super se dozvědět jak někdo fotil svou kámošku, že autorka blogu dne chodí do tanečních a jak si začínající blogerka zvýší návštěvnost u třpytivých obrázků My little pony a zkopírových článků. Ale ...

Mám pocit, že lidé i rádi přispějí na dobrou věc - jen musí vědět, kam peníze jdou, jak budou využity a že tam doopravdy dorazí. Tak rychlé představení, o co tu vlastně běží ... Pohádky pro kulíšky?

http://media.novinky.cz/469/124699-top_foto2-acmwd.jpg?1357300020
zdroj obrázku: srdce.nedoklubko.cz

Možná jednou?

23. září 2013 v 8:11 | christiiinka
Téma týdne: Život na vesnici
Jsem "čistokrevný" měšťák, zatímco má drahá polovička je "čistokrevný" vesničák. Vzájemně se snášime už pátý rok, což čas od času vyvolá nadšenou debatu o bydlení, autech, dětech a tak vůbec o větrných zámcích budoucnosti. Vymýšlíme jak Pavel bude mít Mercedes, zatímco mně pořídí středně velkou bílou Audinku (abych mu to jeho auto nikde neodřela že). Detaily domu už se taky rýsují (od schodiště, typu postele až po rozložení místností... Vím, že za pár let budeme rádi za ojetou Felicii a za fakt, že máme nějakou střechu nad hlavou. Ale co když jednou? Důležité je vědět, co chcete :-). A tak dál plánuju velikou knihovnu a obří šatník.

Vlaky táhnou taky

8. srpna 2013 v 11:05 | christiiinka
Moje zážitky z MHD nejsou nijak oslnivé, vlastně obsahují jen pár naštvaných důchodců, řvoucí děti pouštící si písničky na plné pecky a několik setkání s revizory, která mě nejspíš navždycky vyléčila z jízdy na černo. Opravdické cestovní zážitky se vším všudy mi totiž přenesly až časté jízdy vlakem. Narozdíl od MHD si můžete aspoň občas protáhnout nohy, dát hlavu z okýnka, ale spolucestujících se nezbavíte tak snadno, když vystupují o 200km dál...

Nevím jak jste na tom vy, ale v kupé kam přistoupím, je vždycky někdo, kdo si se mnou chce nadšeně povídat. Občas babička, která mi potřebuje vylíčit, že jede sice do Luhačovic k zubaři, ale vždycky to bere oklikou přes Hradiště, aby se stavila na náměstí v jedné kavárně. Občas jenom dobře naladěná o pár let starší holka, se kterou zkoumáme možnosti lůžkového vagonu (zjevně v něm jedeme obě poprvé). Hovory většinou nezačínám, ale vlastně je mám docela ráda. Vždyť nikdy nevíme s kým máme tu čest. Někdy bohužel, někdy naštěstí...
 
 

Reklama