Papírový řetěz

Střípkoviny IX.

22. ledna 2016 v 10:57 | Opica
Čím jsem starší a čím déle bloguju, tím hůře se mi sem píšou osobní věci. Stárnu? Dospívám? Chci mít v blogu něco víc? Ale největším kouzlem blogových deníků je právě to, že narazíte na nějaký zatraceně starý článek o událostech, na které jste už zapomněli a od srdce se jim zasmějete.

Tohle asi nebude ten typ článku. Milý deníčku... nemám se moc dobře a už to trvá dlouho. Hlavně po otázkách: jaký byly svátky, co škola, kdy máš další zkoušku a jak to jde v práci. Skvělý, všechno je skvělý *sarkasmus*.


Sekunda

28. března 2015 v 0:18 | christiiinka
První úplně volný večer od konce února. A stejně vypadá tak, že poskakuju s mokrou hlavou mezi třema šňůrama s prádlem na náhodně vybrané písničky, spamuju facebook fotkama nás s metr a půl vysokým plyšovým koněm a pojídám tuny čokolády, ze které mi je špatně už teď (což je vzhledem k faktu, že zítra jedeme na festival čokolády lehce kontraproduktivní). Ale podívejte se na čokoládovou fontánu s ovocem a řekněte ne. To prostě nepůjde!

Poslední dobou mám hroznou chuť psát, protože se toho teď dělo tolik, že by to vydalo na 15 článků, ale jak k tomu sednu, zírám na prázdnou stránku. Kde nic, tu nic. A taky mám hroznou chuť, založit si úplně nový blog a začít od nuly. Znáte ten pocit? Udělat to všechno jinak? Psát jinak a jiné věci? Ale zase je škoda zahodit ty léta tu...

Střípkoviny VIII.

29. ledna 2015 v 21:16 | christiiinka
Zet jako zimní zkouškové. Málo spánku, stovky stránek k učení, občasné zoufalství a naštvání nad facebookem, kde budou mít zase všichni prázdniny (což se mě netýká) a posílat fotky z hor (včetně mojí polovičky, která jezdí každoročně beze mě). Prostě jako každý rok :-). Toť i moje výmluva, proč teď vůbec nepřispívám na blog, ač bych v rámci prokrastinace mohla. Když už jsme u ní, zjistila jsem, že potřebuju ježka, jakého má blogerka Lenin. Pročetla jsem celou chovatelskou příručku a oznámila to muži. Pak jsem sjela dvě stě dvacet plesových šatů a osm vydeí na téma "Jak udělat žehličkou vlny", abych večer před plesem zjistila, že na to já ani moje žehlička prostě nemáme.


Přítel mi na oplátku poslal ostrov přímo uprostřed Tichého oceánu, kam se prý přestěhujeme v důchodu. Málem jsem se počůrala smíchy, když mi s obrovským nadšením popisoval, jak bude na oběd lovit ryby, sbírat ovoce a pak se budeme válet na pláži. Pro jistotu jsem si ale ostrov dvakrát prošla přes Street View, člověk nikdy neví :-). Avšak bylo by nefér svádět svou neaktivitu na učení, prostě se toho jen poslední dobou děje tolik, že nevím kde mi hlava stojí. Namátkou načrtnu pár momentů...

Střípkoviny VII.

8. listopadu 2014 v 13:14 | christiiinka
Neskutečně ten čas letí. Dnešní střípkoviny budou netradičně trochu o politice, Sametové revoluci a lidech, kteří dělají něco navíc.


  • Někdy začátkem týdne jsem narazila na článek o prodávání žen v Islámském státu. Hodnotí se věk (ideální dítě do 15let), barva očí, zuby a u článku byly i přibližné ceny, za které si můžete ženy koupit. Sice nemám tušení, na kolik pravdivé to ceny byly, protože každý ze zdrojů, na které jsem narazila, je uváděl jiné, přesto tomu věřím, že to takhle funguje. Moje cena (ženy do 25let) by byla asi 1800kč, což máte jedny dražší boty. Umíte si to představit? Že celý váš život, to co jste a umíte, má hodnotu jedněch Adidasek nebo Conversek? A do konce života vás čeká jen bití, znásilňování a pozice té nejmíň cenné služky. Je mi z toho strašně strašně smutno. Otázkou je, zda s tím může obyčejný člověk jako já či vy něco dělat?

Střípkoviny VI.

19. října 2014 v 10:54 | christiiinka
Fakt jsem chtěla jako první článek v AK vydat něco smusluplného, trochu na zamyšlení, trochu na city, ale... jsou tu další Střípkoviny! Pro toho kdo moc netuší o co jde, první odstavec tady (nebo prostě čtěte dál). Dneska to bude o Vánocích, stereotypech a pytlech cementu.


Střípkoviny V.

10. srpna 2014 v 22:01 | christiiinka
Neděle ráno. Ležím zamotaná v dece jako housenka před tím, než se stane krásnou a ani za nic se mi nechce vstávat. Kéž by už bylo aspoň pondělí. Celou noc se mi zas zdály bezvadné sny, tentokrát to byl místo cizího chlapa mučeného elektrickými šoky domovní požár a blíž k ránu jsem se snažila utéci z vlaku, jedoucího z válečné Ukrajiny do koncentráku. Takové mírumilovné sny dávající smysl... Mohlo by to být tím divným úplňkem?

Ve zbytku bytu už pilně třískají skřínky a hučí televize, vylézám tedy z brlohu. Z housenky se zase nestal motýl (konstatuju při pohledu do zrcadla). O tři minuty později začíná šéfka (máma) ječet - asi se taky nevyspala moc dobře, řekla bych. Po půlhodinovém monologu o nevděčnosti, tomu co všechno kdy měla a neměla, mě od mojí ovesné kaše vytrhává zvonící telefon. Tentokrát po mně začíná řvát táta, prý kde jsou klíče od auta, techničák a proč jsem je nehodila babičce do schránky. No jo, každého totiž napadne taková samozřejmost... A já si říkám, že je nejlepší čas vyklidit prostor a zmizet!

Střípkoviny IV.

30. května 2014 v 13:45 | christiiinka
Přála bych si mít více času na psaní. V hlavě mám spousty nápadů a námětů na články, ale i nám tento týden konečně začalo zkouškové období, takže nestíhám vůbec nic. Od minulého pátku jsem se snažila učit 16h denně, protože jinak nemám ani šanci stihnout většinu zkoušek a to mi ještě jedna zbyde (a to nepatřím mezi šprty, netuším, jak to dělají oni). Nejsem ještě ve vyšším ročníku, kde se na některé zkoušky učí měsíc, ale i učení na ty naše většinou zabere aspoň dva týdny nebo týden a kousek naprostého šílenství, tak jak jsem to udělala teď a když mám těch zkoušek sedm (dvě z nich už úspěšně za sebou teda)... Většinou jsme je dodělávali ještě o prázdninách a celé září, jenže nám teď opravují ve velkém celou školu, koridor mezi budovami i všechny posluchárny, takže v tomhle ohledu taky nula bodů. Takže sečteno podtrženo, žádná sláva. Nesnáším zkouškové.


Střípkoviny III.

5. května 2014 v 20:57 | christiiinka
Ahoj blogerskvo i neblogerstvo :-). Dva týdny uběhly jako voda a je tu nový díl střípkovin. Květen, první máj, teplo a grilování. Každý v kostech cítí, že se blíží léto a všechno kolem mě se z toho tetelí štěstím. O čem bud dnešní díl? O knížkách, knihovnách, maturitách a vrácených dárcích.

Střípkoviny II.

20. dubna 2014 v 23:34 | christiiinka
Máme nedělní večer, tedy nejvyšší čas na nový díl Střípkovin. A protože dnes není neděle jen tak obyčejná, chtěla bych vám všem popřát pěkné Velikonoce :-). U nás je to sice letos takový divný, nejsme věřící, ale alespoň každoročně malujeme vajíčka voskem a barvama, jen letos nějak nic, protože je to docela na dlouho a my tu měli půl dne návštěvu. Co vy? Slavíte, neslavíte, otevíráte koledníkům? Docela mě jako holku z paneláku mrzí, že už k nám téměř nikdo nechodí. Dřív se stavovaly bandy spolužáků, bratranci, tátovi kamarádi, ale postupem času to všechno nějak vyšumělo. Kluci z města už většinou nemají zájem se někde courat pro pár sladkostí nebo tekutou odměnu...

Střípkoviny I.

6. dubna 2014 v 22:57 | christiiinka
Určitě jste na blogu zaregistrovali projekt Nemalé radosti, kdy blogeři vzpomínají, co pěkného za celý týden zažili. Je to projekt hrozně milý a sympatický, rozhodně si myslím, že to není jen tak, vypíchnout vždycky něco dobrého, když byl celý týden na pendrek... Tohle je moje verze, jmenuje se Střípky týdne a je to spíš o tom, co mě za celý týden zaujalo nebo o vtipných momentech, které se staly. Tenhle nápad mám v hlavě už delší dobu, uvidím, jestli z toho něco bude.

Já, písnička - první díl

5. března 2014 v 20:12 | christiiinka
Protože dneska zase skáču jako ping-pongový míček, běhám v dešti, směju se a poslouchám best of 2004 - 2006 (takže si připadám jako dvanáctiletý cvrček na základní škole), rozhodla jsem se doplnit tenhle řetězák. Umí nás rozesmát, dostat do smutné nálady a i když to bude znít jako klišé, někdy za nás umí říct i více než tisíc slov (a není to Rafaelo). Hudba. Co pro vás znamená?

Pro mě v prvé řadě vzpomínky. Jsem čas od času strašně ráda sentimentální, pitvám se v historii jako nadšený biolog v přejeté žábě. Ach ty zlaté staré časy, to tenkrát bylo... No moc nebylo. Ale na vzpomínkách je hezké právě to, že u spousty zmizí to špatné a zůstane jen zlatý prach, nad kterým pak můžeme s radostí vzdychat. A k tomu mi úplně lehce slouží písničky. Stačí zahrát něco, co jsme tenkrát poslouchali a já jsem tam, v roce 2005. Když nad tím tak přemýšlím, vážně bych nechtěla být znova dvanáctiletá. Ne a ne.

Slovenský řetězák

12. ledna 2014 v 13:08 | christiiinka
Protože s největší pravděpodobností nechcete číst fňukání o tom, jaké je to v háji háje, neúspěších, sjíždění se na třezalce a podobných věcech, rozhodla jsem se pohledat nějaký zajímavý řetězák. Jen prosím, pokud jste blondýna s růžovou pusou a vyžehlenými vlasy, studující pseudo obor na pseudo vysoké škole, nespamujte facebook neustálými fotkami jako gym, gym, gym, nákupy, sushi time, nejlepší odpoledne s kočičkama, nákupy, odpoledne ve Starbucksu, měla bych se učit, ale jdu s miláčkama ven a pak nákupy hihi. Osm smajlíků, dvanáct srdíček a mucQ!
Dřív bych se vsadila, že z toho většina vyroste než dosáhne plnoletosti. Zjevně ne...

Kdybych byla ...

7. března 2013 v 23:42 | christiiinka
Při prouzdání blogovými vodami jsem u Mary-Ane narazila na skvělý řetězák. Sice už nosím v hlavě nějaký ten pátek úplně jiné nápady na články, tento na mě ale volal, že ho musím vyplnit hned. Kdyby se vám líbil, můžete ho zkusit taky!
  • Kdybych byla ovoce, byla bych... jahodou. Nevím sice, jestli až vyrostu, chci být ovocem do Jogobelly, ale kdybych byla tlustá udělali by ze mně marmeládu, jako v tom vtipu!
  • Kdybych byla barva, byla bych... barvou oceánu ve kterém se odráží zapadající slunce, nač ci vybrat jednu barvu, když máme celé spektrum.
  • Kdybych byla zvíře, byla bych... mořským ptákem, s velikánskými křídly. Třeba albatrosem. Nebo obyčejným pouličním vrabčákem, který si litá sem a tam a pozoruje zvláštní život lidí. Hlavně abych uměla létat.
  • Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... troubou a pekla ty nejlepší dorty a koláče na světě.
  • Kdybych byla hmyz, byla bych... želvuškou. Teda podle biologických kategorií to hmyz není, ale vypadám laicky podobně. Vydržím teploty jako nikdo jiný heč! Mínus třista, plus stopadesát, vakuum, tlak dna oceánu - jsem škaredá, ale strašně zajímavá.

Raná devítka

21. prosince 2012 v 23:30 | christiiinka
Tak jsme tedy přežili konec světa (zase), no ještě že nám v Televizních novinách na Nově ukázali jakou pušku si vzít na Mimozemšťany a co zabije Zombieky a které podzemní kryty byly otevřeny =) ...
Já se dneska půl dne flákala a půl dne strávila s kamarády, takže si nemám na co stěžovat. A co vy?

Rozhodla jsem se doplnit přes svátky pár článků, které zatím nosím jen v kebuli a začnu pokračováním řetězáku.
Zadání: Tvá nejranější vzpomínka


Mé nejranější vzpomínky sahají někam do doby, kdy jsem chodila do jesliček (cca mezi jedním a třemi roky). Pamatuju si na rané ranní cesty do jeslí podchody, které mi tenkrát přišly strašně fascinující a takovou pokroucenou starou strašidelnou břízu, kterou najdete v pohádkách jako zakletý strom s kouzelnými schopnostmi. Kde jsou ty časy? Podchody zaplavila v 1997 stoletá voda a dávno už neslouží k podcházení silnice, zatímco strom před pár lety pokáceli.

V jeslích měli zaručeně takový ten žlutý komunistický koberec, který byl k vidění na více místech a taky si pamatuju na nočníky, haha. Když se chodilo po obědě spát, často jsem se dívala skrz řasy (přivřené oči) a šmírovala učitelky, zda si myslí, že spím.

Ale jednu příhodu si pamatuju docela určitě! V jeslích jsem kamarádila s holčičkou se jménem Maruška, která měla strašně vysokou maminku (vážně měřila snad dva metry a vždycky se musela zohýbat, aby vůbec prošla dveřmi - vzhledem k naší velikosti byla opravdový maminkovský obr). A Marušce jednoho rána přinesl její dědeček do jeslí velkou oříškovou čokoládu. Jenže Maruška se za žádnou cenu nechtěla rozdělit a celou čokoládu tajně zbaštila sama...

... a potom dva dny zvracela. To ty oříšky.
Ponaučení? Vždy se rozděl se svými mlsnými kamarády (se mnou!) =))

Blogové letadlo

3. prosince 2012 v 19:51 | christiiinka
Vidím u jiných blogů a tak chci taky :)))!
Nepozval mě nikdo, tak jsem se pozvala sama,
snad mi to nebudou mít za zlé...
Takže pozor naše letadlo Boing 724 právě odlétá,
prosím připoutejte se a sledujte pokyny letušek.

Hudební osmička

17. listopadu 2012 v 22:42 | christiiinka
Protože je státní svátek a nikomu se nic nechce (teda aspoň mně určitě ne), vybrala jsem aspoň jednu odpočinkovou otázku z 30 dní :-).
Zadání: nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje

Den Sedmý

6. listopadu 2012 v 22:19 | christiiinka
A pokračujeme v cpaní mých názorů na blog!
Zadání: tvůj názor na náboženství.
Zajímavé, že tohle téma připadá zrovna na sedmý den :-)...

Šestka jako znamení

18. října 2012 v 22:03 | christiiinka
Někteří vysokoškoláci mají už víkend :-), což znamená více času na psaní. Protože jsem dnes v tescu zavadila o pár zajímavých knih a jedna z nich byla o znameních, rozhodla jsem se dnes vytáhnout na světlo světa tohle téma. Proč jsou knihy o zvěrokruhu tolik oblíbené? No, kdo si rád nepřečte něco o sobě a pak nad knihou rozebírá jaký je či není? Ráj všech egoistů...

Zadání: tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí.

Věnováno mé drahé polovičce. Až se příště budeš ohánět tím, že mi občas nerozumíš, hodím po tobě pánvičku. A hned za ní bude následovat ntb se skvělým operačním systémem Linux.

Den pátý

17. září 2012 v 12:07 | christiiinka
Tentokrát vezmu dvě témata najednou, protože spolu souvisí.
Okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě a jaký problém jsi měla nebo máš.

Propadám se tmou, prázdno mi vyplnilo každý čtverečný centimetr mého těla. Tma, černo, nic. Slzy po několikahodinovém pláči došly. Ležím a nemám sílu vstát. Je mi na omdlení a na zvracení zároveň. Ležím a nemám sílu ani pohnout rukou. Nejobyčejnější pohyb, který děláme bezmyšlenkovitě je teď najednou těžší než pohnout několikatunovým slonem. Dívám se na ni, přesvědčuji ji, ať neblbne a aspoň se natáhne pro kapesníky. Nic. Ležím v tričku zmáčeném slzami uprostřed koberce, třesu se zimou, ale nemůžu se pohnout, protože to prostě nejde. Nezbývá než počkat, až to přejde...

Čtverec (den čtvrtý)

15. září 2012 v 22:19 | christiiinka
Zadání: Tvůj názor na drogy a alkohol
Aneb příhodné téma pro události v poslední době...

 
 

Reklama