Letem světem

Moje první Tatry

25. července 2016 v 11:49 | Opica
Poloviční Slovena, která nikdy nebyla v Tatrách. No není to ostuda? Miluju moře, palmy, vedro, cizí země a moje vysněné léto se většinou odehrává někde v písku a slané vodě. Není žádným tajemstvím, že většinu mužských protějšků podobné dovolené až tolik neberou, takže jsme se po čtyřech dovolených u moře vydali na týden do Vysokých Tater. Upřímně jsem z toho měla trochu obavy, protože jsem moc nevěděla, co čekat. Ne že bych nikdy nebyla na horách, jako mladší jsem prolezla půlku hor z celé Moravy a Slezka, skály, kopce i spousty kilometrů túr, jenže... S nadsázkou se dá říct, že Lysou horu můžete v létě vyběhnout v keckách a svetříku z HMka a ještě si jít večer zaběhat, protože to není až taková hrůza, což se u hor kolem dvou a půl kilometru říct nedá.

Baskicko a Kantábrie

14. května 2016 v 1:31 | Opica
Tak se mi stalo, že jsem v tom nejrušnější měsíci tohoho roku, zahrnující cestu na Slovensko, brněnskou zoo, stáž v pražské nemocnici, velkou zkoušku, majáles a práci, dostala ještě na týden do Španělska. Celý měsíc byl naprosto zběsilý a blázivý, než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už jsem byla zase někde jinde. Aby toho nebylo málo, po příletu mě čekalo ještě trhání osmiček, pár dní s antibiotiky a zašitou pusou. Kdo si podobnou zkušeností prošel, dokáže si lehce představit opuchlou pusu alá sysel s obrovkými zeleno-žlutými modřinami od nosu až na krk. Shrnuto, podtrženo, prostě jsem byla ještě krásnější než obvykle :D. Ale zpátky ke Španělsku!

Zmrzlinová filmovka

30. července 2015 v 14:23 | Opica
Tak jako se hudbofilové těší na všechny letní festivaly, těšíme se my příběhyžroucí v létě do Karlových Varů a Uherského Hradiště (a taky na všechny letní kina a filmové maratony juch!). Ale pár věcí mají festivaly obecně společné - většinou neopakovatelnou prázdninovou atmosféru a poznávání nového. V Hradišti se pravidelně potkávám s kamarádkou z JAMU, kterou přes rok nevidím, takže je to takový náš malý rituál. Tentokrát mi sice řekla, že ke státnicím viděla asi 50 filmů a to poslední, po čem teď touží, je strávit všechen čas v kině, ale i to se dalo vyřešit kompromisem.

Mallorca 2015

20. července 2015 v 12:10 | Opica
Do odletu zbývalo pár hodin, táta mě v autě ještě informoval o tom, jak je letiště v Palmě obrovské a co všechno by se nám mohlo přihodit (během hlavní sezony je to jedno z nejrušnějších letišť v Evropě). Bylo předem jasné, kam to všechno spěje - navíc když jsem k smrti vyděšená, jsem strašně protivná. Před očima jsem viděla, jak nebudeme tušit kam jít, nenajde transfer do hotelu, ztratíme kufry a tak vůbec, nesnáším nová místa a situace. Pro P to byla letecká premiéra a já už sice letěla jako dítě, ale moc si z toho nepamatuju. Tím spíš, že dětské vzpomínky obsahují úplně jiné informace, než by dospělý potřeboval (například moje tříleté já vidělo ten nejhustější zážitek v plastovém příboru a jedné povolené plechovce Coly). Ale nebylo času nazbyt, P měl lehké zpoždění a taky si dvě sekundy před odjezdem vzpomněl, že nemá mobil, pro který se musel vrátit. Na klidu mi to nepřidalo - moje následná reakce spočívala v sebrání mu všech důležitých papírů a cestou jsem málem sežrala tchýni, která se přišla dotázat, zda se nezdržíme na kafe. Klube se ze mě vskutku ideální snacha.

* všechny fotky se dají zobrazit v plné velikosti - klik pravým plus zobrazit"

Barevné běhání (Barvám neutečeš a The Color run)

3. května 2015 v 16:06 | Opica
Pětikilometrový závod plný barev, kde nejde o výsledný čas jako spíš o to, pořádně se pobavit a zamazat. V Česku se dají běžet tři oficiální závody dvou "organizací". První je Barvám neutečeš, který se u nás poprvé konal loni a tento rok se pod jejich záštitou konají dva závody - včerejší Olomouc + 23.5. v Praze. Druhý závod je pod záštitou The Color run opět v Praze a koná se přesně týden po Barvách (tedy 30.5.). Koho zajímají rozdíly mezi běhy, porovnání najde v závěru článku.

Olomouc 2.5. 2015 (zdroj: Kateřina Šindelářová, munimedia)

Filmovka 2014

31. července 2014 v 14:56 | christiiinka
Po tom, co jsem se vloni vrátila po dvou dnech na Letní filmové škole v Hradišti naprosto nadšená, jsem si letos tvrdohlavě zaplatila akreditaci čtyřdenní. Co na tom, že mi pak kamarádka řekla, že jsem se asi zbláznila, že čtyři dny tam nebude ani omylem. Že tři dny maximálně. Nakonec vyrazila o dva dny dříve jen se svým klukem a po dni a půl se mnou, odfrčela domů. Neměla jsem nejmenší tušení, co tam ty dva dny budu kromě filmů sama dělat, ale o tom přece prázdniny jsou ne? Protože spousta zážitků stojí na věcech, které nejdřív vypadají dost katastrofálně a taky na několika náhodách..

Habla Inglés?

15. ledna 2014 v 21:23 | christiiinka
Říká se, kolik jazyků umíš tolikrát jsi člověkem. A víte, kolikanásobný člověk je takový google překladač?

மறந்து விட்டீர்களா

Někomu pomáhá s úkoly do angličtiny, někdo si s ním kompenzuje jazykové nedostatky při post crossingu, někdo si v něm překládá texty písniček. Google translater netřeba představovat. Všimli jste si někdy záhadných možností jako přeložit do tamilštiny nebo cebuánštiny? A kde se mluví jazykem zulu? A proč se v Kanadě nemluví kannadsky?

Ochutnávka filmovky 2013

8. srpna 2013 v 22:12 | christiiinka
Letní filmová škola v Uherském Hradišti je značně profláklá událost, která mě lákala už hodně hodně dlouho. Nejspíš od té doby, co jsme s kamarádkami ze základky psávaly pod lavicí scénáře k šestidílnému seriálu. Víte jak, hokejisti z vedlejší třídy nepoužitelní, tak čím se ve třinácti zabavit? Hlavní aktérka celého námětu i natáčení teď studuje scénáristiku na JAMU, jen mě stále pronásleduje chemie, biologie a fyzika. Mám takový pocit, že na filmovce byla už počtvrté, tentokrát ale neměla s kým jet a tak jsem se k tomu nadšeně přihlásila já. A jaké byly ty dva dny?

Pyramidy v Bosně

12. března 2013 v 20:18 | christiiinka
"Jen malá tajemství je nutné skrývat, neboť těm velkým stejně nikdo neuvěří."

Dneska jsme měli strašně zajímavou přednášku o pyramidách v Bosně. Moment... Bosna? Bývalá Jugoslávie a pyramidy? To nějak nejde dohromady přece! Ale prý jde.

Musím přiznat, že jsem o tom až do dnešního odpoledne neslyšela. Navíc všechna data a nálezy zněly tak fantasticky, že kdyby nám nepřednášel jeden známý archeolog, který na místě docela nedávno byl, řekla bych, že pěkně kecá. Na úvod nám pustil let nad údolím. Kam se podíváte samý kopec, kdeže jsou ty pyramidy? Jenže, najednou to tam bylo. Ty kopce měli pravidelně zkosený tvar - vážně vypadaly jako pyramidy, jen úplně jiné než jak je známe z Egypta, tyhle byly porostlé zelení.

Česko našlo prezidenta

27. ledna 2013 v 20:41 | christiiinka
Česko našlo prezidenta, volejme hurá a tři dny se radujme. Nebo radši ne... Brouzdám složkami v našem stařičkém domácím počítači a co nenajdu. Rok starou slohovku k tématu "Jak by měl vypadat náš budoucí prezident".

Česko hledá prezidenta!
Každý si určitě představí ideálního prezidenta trochu jinak. Jak vypadá podle mě? Vzhledem k tomu, že v České republice zastupuje prezident pasivní složku výkonné moci, vidím jeho hlavní úkol v reprezentaci státu. Tomu musí také odpovídat jeho vlastnosti a schopnosti. Nekrást propisky, neopisovat dizertační práce, nedopouštět se veřejných afér s milenkami - i kdyby o něj stála o deset let mladší, neodolatelně krásná zpěvačka. Ideální prezident vykazuje známky renesančního člověka s všeobecným přehledem, takže se neorientuje pouze jedním směrem. Znamená to ku příkladu fakt, že přestože je ekonom každým coulem, považuje za důležitou i ochranu životního prostředí nebo chápe, že ne každému bylo do vínku dáno matematické nadání. Tudíž násilně neprosazuje povinnou maturitu z matematiky.

Občanka v urně?

13. ledna 2013 v 21:09 | christiiinka
Tak je za nám první kolo prezidentských voleb, bylo už o tom napsáno a namluveno dost, proto se jen zmíním, o pár podrobnostech kolem mě. Volit jsem byla v sobotu a při odchodu jsem zjistila, že nemám občanku. Zjevně si se mnou hrála na schovávanou a když jsem ji nenašla za plentou, lekla jsem se, že skončila v urně. Naštěstí byla jen v mých odhozených lístcích v koši. Jsem prostě trubka, ale aspoň to pobavilo volební komisi. Kamarádka hlídala v jiném okrsku a prý po otevření urny našli dva natištěné hlasy pro Okamuru :-). Někdo si jde prostě svou vlastní cestou...

Nejvíce mě ale pobavila zuřivá a nelítostná debata mých vrstevníků a o rok, dva mladších, někteří z nich volili o víkendu poprvé. Najednou facebook vypadal, jakoby každý spolkl všechnu moudrost světa a osmnáctileté děti se za své názory málem umlátili. Každý zázračně věděl, co je pro tuto zemi nejlepší a co ji zaručeně povede do kytek. Na druhou stranu, se o to naše generace aspoň zajímá, to se jí upřít nedá. A co vy? Splnili jste si svou občanskou povinnost?

Rychlokurz italštiny

12. srpna 2012 v 15:23 | christiiinka
Když už jsem se rozhodla udělat italskou rubriku, nesmí v ní chybět pár užitečných vět, které by se vám mohly hodit. Přece jen, z prázdnin zbývají ještě více jak dva týdny a to se dá pořád jet na spoustu zajímavých míst a zažít spoustu věcí...
Google překladač má sice každý, ale ne vždy vám vyjede to správné slovo. Takže začínáme...

Italia in Miniatura

4. srpna 2012 v 10:15 | christiiinka
Tak jsem se rozhodla, že vám představím další ze zábavných parků v Itálii (ještě mám v záloze minimálně další dva)...

Italia in Miniatura

Tento zábavný park mi v devíti letech zábavný vůbec nepřišel. Jedinou atrakcí, kterou jsem dovedla ocenit byly vodní kanoe. Když jsem se sem ale vrátila vloni na prahu plnoletosti, park mi přišel úžasný. Hlavním tématem, jak už název napovídá, jsou zmenšeniny památek z celého světa. Tedy základem je samozřejmě Itálie, se všemi významnými body (od Alp přes Koloseum, až po sopku Etnu). Najdete zde ale i pařížskou Eiffelovku, Atomium z Bruselu nebo Malou mořskou vílu z Dánska. Celý park si můžete prohlédnout i seshora, kolem dokola jezdí vyhlídkový vláček (modrá dráha na obrázku).
Památky jsou udělány jako skutečné kopie v malém měřítku, obsahují i panáčky lidí (za poplatek vytvoří i vaši miniaturu, kterou si můžete někam umístnit). Nejlepší ale je, když po expozicích leze ještěrka, to pak vypadá jako velký dinosaur na budově :-).

Zahajovací ceremoniál LOH2012

28. července 2012 v 0:07 | christiiinka
Tak a je to tu, Olympijské hry oficiálně zahájeny! Jak se vám líbil letošní ceremoniál? Mně moc! Myslím, že Brazílie bude mít co dělat, aby se jim vyrovnala. Nejsem znalec anglické historie, ani sportovní komentátor, ale podle mě to bylo vtipné a zároveň nanejvýš vlastenecké. Kdybych byla angličan, asi prasknu pýchou nad tím, že jím jsem.

Svatební automat

25. června 2012 v 11:32
Červen se zdá ideálním měsícem na svatbu, bývá většinou krásné počasí a ještě není až tak šílené vedro. Jen minulý týden jsem si všimla dvou svatebních aut a potkala jednu nevěstu (kde se v tu chvíli nacházel ženich, neznámo). Asi k tomu přispěl i včerejší film na nově s názvem "Válka nevěst" a dnešní kecání s holkama, že jsem si vzpomněla na jeden zajímavý článek o svatebním automatu, který vás oddá za libru nebo dolar.

Automat byl uveden do provozu minulý rok v Anglii a hned se stal oblíbenou (nejen) turistickou atrakcí. Vypadá trochu jako růžový jukebox, ale výběr písní je omezen na jednu - tu svatební. Zazní hned po vhození peněz a pak máte možnost vybrat si z několika druhů obřadu. Poté snoubenci vyťukají na klávesnici svá jména a automat jim po manželském slibu vydá umělohmotné prsteny a vyzve je, aby se políbili. Samozřejmostí je i oddací list, který po skončení obřadu z automatu vypadne. Přirozeně se nejedná o žádný oficiální dokument, ale i tak ...
Podle mě docela dobrý nápad a taky trik jak z turistů vytahat spoustu peněz. Ač nejsem žádný svatební maniak (jen se mi vážně moc líbí svatební šaty), klidně bych automat vyzkoušela taky :-). A co vy?

MIRABILANDIA (italy)

21. června 2012 v 18:13 | christiiinka
V rámci mého psaní o Itálii, jsem se chtěla zmínit o Rimini, krásném městě s historickými památkami nebo o San Marinu, malinkém kouzelném státečku kousek dál, kde se neplatí daně a většina obyvatel parkuje v Rimini své jachty ... Ale kdybych měla vybrat jedno téma z Itálie, o kterém psát, vyberu si místo nedaleko Raveny, které je vidět i z dálky a odkud se ozývá ječení. O čem že to hodlám psát?

O zábavním parku Mirabilandia!

Na tomto místě jsem strávila celých 9 dní (v různých letech od roku 2002 do 2013). Proto jsem měla možnost sledovat, jak se park předělává, vylepšuje a rozšiřuje. V zábavním parku najdete přes 30 různých atrakcí a show. Dráhy mohou být buď pro děti, vodní, suchozemské, adrenalinové nebo prostě pro všechny.Výhodou obdobných parků je, že se do nich investuje velké množství peněz a odborníků, proto se moc nemusíte bát, že některá z jízd byla vaší poslední. Upřímně na Matějské nebo v Prátru jsem se bála víc. O hodně. Pokaždé když vidím na našich poutích ta kovová stará monstra s rezivělými šrouby, v duchu se modlím ať se hned nerozpadnou. Navíc tady každé ráno před otevřením, dráhy testují najatí lidé. Ideální je také řešení vstupného kdy zaplatíte jednorázově něco přes 30Eur (na dva dny) a pak už chodíte na to, co se vám líbí. Za stejný počet jízd by jste se v Prateru nedoplatili. Pokud máte aspoň trochu rádi adrenalin v žilách, tohle místo si zamilujete! Já bych jela hned ach :-). Než začnu s popisem atrakcí, přikládám mapu parku z roku 2012, je prakticky stále stejná.

zdroj: miranilandia.it

Má drahá Itálie

20. června 2012 v 11:53 | christiiinka
Ne Itálie není příšliš exotickou zemí a alespoň jednou ji navštívala skoro půlka národa. Já ji mám ale strašně ráda. Za posledních 10let jsem v této krásné zemi strávila 2 a půl měsíce a myslím, že se sem vždy ráda vrátím. Zatím se mi totiž nepodařilo poznat krásy Říma, Toskánska, šikmé věži v Pisse nebo severních měst jako je Janov nebo Verona.

Ale ráda bych vám sdělila pár zážitků z míst, která důvěrně znám ... a vy třeba také!

Guinness World Records

19. června 2012 v 17:31 | christiiinka
Víte co mají společného Spiderman, obří cuketa a Madonna? Usama bin Ladin s Barbie? Nebo třeba Sidney Crosby a Zoufalé manželky?

Všichni jsou zapsáni v Guinnessově knize rekordů!

V druhé nejprodávanější knize světa, která poprvé vyšla v srpnu roku 1954. Má ji na svědomí sir Hugh Beaver, který se jednoho dne hádal v irské hospodě o to, který pták je v Evropě nejrychlejší. Brzy mu však došlo, že neexistuje žádná kniha ani nic podobného, co by jejich spor vyřešila. Právě tady vznikla myšlenka na první knihu rekordů. Mimochodem v té době byl generálním ředitelem pivovaru Guinness …

Být v této knize je určitě super. Vaše jméno si přečtou lidé po celém světě, můžete se chlubit zarámovaným osvědčením. Jste unikátní, originální a nej na celém světě. Ale někdy se nabízí otázka, stojí to vůbec za to? Ze sbírání věcí se stává posedlost (doopravdy chcete mít doma 6000 sáčků na zvracení nebo 5000 gumových kachniček?). Někdy je potřeba ještě většího odhodlání a také sebeobětování. Třeba si přes třicet let nestříhat nehty, nechat si potetovat každý centimetr vašeho těla (co na tom, že svým vzhledem strčíte do kapsy všechny příšery ze Scooby Doo) nebo sníst přes 35 000 živých škorpionů. Na druhou stranu, pobavíte tím zbytek světa.

 
 

Reklama