Inspirace

Jarní čmárání

8. dubna 2017 v 13:52 | Opica
Poslední dobou se mi zdá, že čím více mám práce a povinností, tím kreativnější chutě mě přepadají. Což je ale dobře protože z druhé strany se táhnou bouřky a černošedé mraky, které člověku občas ani nedovolí vstát z postele, natož mít z něčeho radost. Tohle je takový malý soukromý boj s nimi... V Nanu-nana jsem objevila obrázky na kterých jsou zlatou a bílou barvou předtištěné vzory a stačí jim jenom vdechnout život vodovkami nebo akvarelovými barvami. Není co zkazit a zvládne to každý, tak proč se do toho nepustit? První plátno jsem kupovala někdy na přelomu února-března, ty dvě menší jsou z minulého týdne, kdy je měli zlevněné na 30kč.

Únikovky

19. března 2017 v 9:49 | Opica
Už je to nějaký ten pátek, co se u nás jako houby po dešti rozrostly únikové hry. Tedy zábava, kdy vás někam zavřou s vašimi parťáky a vy se musíte pomocí hádanek, kódů a klíčů vysvobodit, nejčastěji v časovém limitu jedné hodiny. K tomu si ještě můžete vybrat tématicky laděnou hru, takže je jen na vás, jestli budete řešit vraždu, utíkat samotnému vrahovi, z psychiatrické léčebny, výslechové místnosti nebo z vězení za válek či totalitních režimů. Zní to víc než lákavě! Aspoň mě určitě, miluju logické hádanky a šifry, dokonce jsem jako mladší špunt vyrála jednu olympiádu v šifrování, takže když se jeden večer u piva zrodil nápad, že bychom mohli s partou jít, byla jsem nadšená.

Podle recenzí a ceny jsme vybrali útěk z psychiatrické léčebny - to zní vždycky slibně. V den D jsme se dostavili do budovy bývalé firmy, trošku jsem čekala nějakou polorozpadlou díru, která by atmosféře ještě přidala, ale našli jsme prostě jen staré obyčejné kanceláře se socialistickými dveřmi. Slečna nám dala jednu baterku, vysílačku, vysvětlila průběh hry a zamkla nás do vedlejší místnosti. Co mě překvapilo byl fakt, že celá hra probíhala potmě, zbylé dvě baterky jsme si museli najít v průběhu hry. Na jednu stranu to bylo fakt zajímavé, ale na druhou to člověka spíš štvalo, protože když jsme šli takhle v pěti lidech, člověk neviděl ani na to, co dělal sám, ani na to, co dělá zbytek týmu. Celkově se mi zdá, že počet lidí byl zlý nápad, protože kdybychom šli jenom ve dvou-třech, určitě bychom si to užili mnohem víc. Takhle jsme to měli vyřešené za chvilku a člověk se u toho ani nezapotil, z hodiny nám zbylo ještě 20min. Hádanky nebyly zlé, dvě místnosti, po stěnách "krev", jeden nápis

i když jsem pořád čekala na něco fantastickýho s aha! momentem. Takhle to bylo prostě jen hmm, to by mohlo být tohle, hmmm tak to zkusíme, zkusíme ještě to druhý a další zámek odemčen.

Diářová inspirace II

17. února 2017 v 8:52 | Opica
Už je to půl roku, co jsem si s nadšením objednala Doller a zatím mě to nepřešlo. Nejde ani tak o samotný diář, protože když je člověk dostatečně kreativní, umí udělat zázrak i ze sešitu v tvrdých deskách za třicet pět korun (což bohužel asi není můj případ). Doller mi vážně vyhovuje a hlavně mě láká do čmárání, lepení a psaní, což mi u žádného diáře ještě nevydrželo. Protože jsem svoje prvotní nadšení ventilovala tady na blogu, přišlo mi fajn ukázat, že občas i něco dělám a ne jen kecám:).

úvodní strana

Dospělost je mýtus (kniha)

17. ledna 2017 v 14:08 | Opica
Připadáš si vyjímečný?
Máš ostré lokty a neohroženě buduješ svou kariéru?
Je pro tebe dospělost vzrušující výzvou, na niž se cítíš plně připraven?

Uff. Tak to si dej odchod.


Neuvěřitelně milá a vtipná komixová knížka o 111 stránkách, která mi přešla přes obrazovku na facebooku. Po dvou kliknutích jsem věděla, že bez ní nemůžu dál žít - přesně tak má asi vypadat ideálně cílená inzerce hih! Pár komixů od Sáry Andersenové jsem už na vlnách internetu potkala a vy dost možná taky. Navíc je knížka černobílá, takže přemýšlím, že v čase největší krize si z ní asi udělám omalovánky.

Tři tipy jak pomoci

10. listopadu 2016 v 23:18 | Opica
Přiznám se bez mučení, že prodejce klíčenek sbírající peníze na nemocné/opuštěné děti/kočky/psy, obcházím obloukem. I když je asi největší éra podvodů se sbírkami pryč, člověk k nim tak nějak ztratil 100% důvěru, pokud to není nějaký tradiční projekt typu Světluška, Kytky proti rakovině nebo sbírka Tří králů. Krev ani plazmu darovat nemůžu, na pravidelnou podporu UNICEFU nebo Lékařů bez hranic nemám příjmy. Ale forem, jak můžeme někomu pomoci existují celé mraky, ať už pomáháte finančně nebo třeba nosíte starší paní sousedce nákup domů. Článek je jen malinkou kapkou v moři, spojující tři projekty, které jsem v poslední době potkala a chtěla jsem se o ně s vámi podělit.

1) Národní potravinová sbírka - skoro nejjednodušší a možná i nejlevnější způsob, jak přispět na dobrou věc. Sbírka se koná tradičně teď v listopadu - konkrétně už tuto sobotu 12.11. Princip je úplně jednoduchý, při sobotním nákupu si přihodíte do vozíku o pár trvanlivých potravin navíc a za pokladnou je odevzdáte čekajícím brigádníkům, kteří potraviny sbírají. Já to mám nejblíž do Tesca, ale zapojeni jsou i Penny, BILLA, Kaufland, Lidl, Ahold, Makro, Globus, dm drogerie a Rossmann (sbírka ale neprobíhá ve všech prodejnách, nejlepší je se podívat na seznam pro váš kraj). Potraviny podle organizátorů putují do charitativních organizací, dětských domovů, dostanou se i k seniorům, pěstounům nebo matkám samoživitelkám a to vždy v kraji, ve kterém jsou darovány. I když jsem sama chudá jako kostelní myš, vždycky nějaké ty těstoviny a tři pytlíky bonbonů koupím. Celý seznam vhodných potravin je k nalezení tady.

pixabay.com

Diářová inspirace

12. září 2016 v 16:13 | Opica
Cože? Diář takhle začátkem září? Ne všichni totiž začínají nový diář prvního ledna, malá menšina se ještě nevzdala školních diářů, které začínají právě touto dobou. Jsou poměrně levné, barevné, zábavné a občas mi přijde na dvě sekundy líto, že už nejsem školou povinná. A pak je tu ještě jedna skupina - plánovací maniaci jako já nebo Opťa. Ti si už na podzim začínají obhlížet budoucí úlovek, nabídku knihkupectví, Moleskinů a nemůžou se dočkat nového roku a prvních zápisků.

Protože jedním z nejdůležitějších úkolů internetu je ukázat vám věci, které naprosto nutně potřebujete, i když jste o nich do této chvíle neměli ani tušení, stalo se, že mi minulý týden došel domů balíček. Za tři týdny mě čeká stěhování o 80km jižněji a mým velkým přáním bylo, udělat za některými věcmi v mém životě čáru. I když zatím ne velkou tlustou čáru řvoucí radostné sbohem, tak aspoň takovou tenkou, pozitivní a s příslibem nových začátků. Proto mě zaujal diář, který si vlastně celý tvoříte sami a můžete začít kdykoliv - třeba začátkem října jako já. Znalejší už tenhle zázrak znají ze Startovače, kde se na jeho uvedení sbíraly peníze ke konci minulého roku. Jmenuje se (famfáry tamtadadá) Doller.

Můj destrukční deník

11. července 2016 v 15:33 | Opica
Zdravíčko! Hlásím že jsem zpátky v plné polní a připravená spamovat o sto šest. Po měsíci a půl učení mi nastaly tři týdny volna a je to naprosto boží pocit - nemuset ráno nikam vstávat, modrá obloha, oběd od babičky, teď chvíli žádné učení (další zkoušku mám sice na konci srpna, ale who cares, je 11.7.).

Jako první článek, který jsem chtěla vydat už před 150 lety, je můj Destrukční deník. Všichni tu knížku známe, byla to první kreativní věc na trhu, takže nebyla tak vtipná, nápaditá a inspirující jako knihy vydané později, ale byla první. Spousta lidí si ji koupila v euforii a od té doby na ni ani nesáhla, protože došly nápady a ke všemu je internet plný fantastických příkladů, které jsou ale při pohledu na vlastní prázné stránky trochu ubíjející.

Prokrastinace

21. května 2016 v 0:07 | Opica
Blížící se zkouškové znamená, pravý čas na:

1. nalezení nového seriálu - začala jsem s klukama koukat na South park!
2. zkouknutí celé série nového seriálu - 16. série check! Řeknu vám ale, že ty první série jsou ale neuvěřitelně pitomý. Některý věci nemůžu pořád dostat z hlavy, kdo tyhle krávoviny vymýšlí?
3. zkouknutí starších seriálů - plus pořád vychází Game of thones že jo.
4. zkouknutí všech debilních videí na youtube - Cihla v pračce na trampolíně. Vážně. https://www.youtube.com/watch?v=1vHz7yj-vJY

Budoucí knihovna

27. března 2016 v 22:21 | Opica
Ráda si stavím vzdušné zámky - vím moc dobře, že nemusí vyjít, ale aspoň mám jasnější životní směr. Plánuju rodinný dům, retrívra, prťavý červený auto, ve kterém budu vozit naše potomstvo do škol a školek. A teď především - plánuju vlastní velikou knihovnu. Jako každý správný knihofil, ale ne jen tak obyčejnou, nýbrž plnou vybraných knížek (aspoň z větší části).

Jak se dostat na titulku

24. prosince 2015 v 10:03 | Opica
Dostat se na titulku není v záplavě kvalitních článků na blog.cz vůbec snadné. Proto jsem zanalizovala několik převládajících trendů, které by vám k tomu mohly dopomoct.

1. Pište o vztazích. Je úplně jedno, že už to všichni slyšeli, opakování je totiž tatínek moudrosti. Popiště 10 věcí, které jsou super na single životu, 10 ze života zadaných, dva články o tom jak hatujete být single, tři o tom, jak hatujete všechny, kteří jsou single, protože jsou úplně trapní. Nebo vykraďte obsah starého Bravíčka, to se taky počítá.

2. Pište světlými barvami na světlá pozadí a tmavými na tmavá. Ideální kombinace je bílé/světla růžové na šedou nebo takové černé pozadí je samozřejmě vždy dobrý nápad, ideálně s křiklavě žlutou nebo zelenou. Zarovnávejte doprostřed, nacpěte tam co nejvíc cizích fotek a pokud je vám 65+ rozhodně musíte vyrobit nějaký diy pohyblivý obrázek s přáním krásného dne všem kolemdoucím. Kreativitě se meze nekladou.

3. Ukažte prsa. Nebo aspoň, že jste pěkná dlouhonohá dlouhovlasá šestnáctka, na titulku vás to sice primárně nedostane, ale budete mít spoustu plusových bodů k dobru. A když napíšete aspoň něco trochu ucházejícího, budete tam, I swear.

Blogerská křížovka o ceny

25. srpna 2015 v 9:49 | Opica
Zdravím blogerstvo! Vzhledem k tomu, že mi občas chybí moje rubrika "Uhodněte blogera" rozhodla jsem se vyhlásit malou soutěž. Stačí vyluštit křížovku, jejíž otázky jsou buď úplně jednoduché nebo dohledatelné (nápovědy v závorkách). V případě úspěchu bych udělala vymakanější adventní pokračování, protože tu mám několik cen, které bych ráda rozdala (do té doby určitě ještě něco přibyde a hlavní cenu bych zaplatila z vlastní kapsy). Proč? Protože končí léto, prázdniny, venku už je docela hnusně a každá radost je vítána...

Teď si pojďme zasoutěžit o dvě tajemné ceny.

Výherci losování: Miloš a Kelíns!
(čekejte zprávu a příští týden posílám ceny)

Otevři mě, když...

7. července 2015 v 10:03 | Opica
Dárek ve stylu "Otevři mě, když..." patří mezi ty, kdy nevíte co dát, ale chcete, aby byl dárek speciální. Dá se udělat hodně legrační, v levnější verzi na svátek nebo v dražší na narozeniny. Prakticky jde o obálky s nějakým větším či menším dárkem, které mají přesnou instrukci, kdy se mají otevřít. Poprvé jsem na tenhle nápad narazila asi před půl rokem na Vintedu a začala vymýšlet svou vlastní verzi pro přítele. Snad se nebude zlobit, když ji sem dám jako příklad.

Geocaching

12. září 2014 v 22:13 | christiiinka
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e8/Geocaching.svg/1024px-Geocaching.svg.png
Lovení kešek není nic nového pod sluncem, přesto se mi zdá, že poslední dva měsíce zažívá tento koníček novou vlnu zájmu. Možná to bylo tím, že letní dny přímo vybízely k tomu jít ven a něco dělat, nebo se prostě jen geocaching víc dostal do povědomí lidí, těžko říct. Pod náporem okolí jsem oficiálně začala lovit taky, což mě inspirovalo k sepsání tohohle článku, protože jsem nic podobného na blogu nenašla. Takže přístroje do ruky, barevný podzim je na hledání pokladů taky ideální!

Co je geocaching?
Geocaching je koníček, který spojuje turistiku, trochu sportu a luštění hádanek. Potřebujete k němu GPS zařízení (ale v případě nouze to jde i bez něj viz. dole) a pak už v podstatě "jen" chodíte po souřadnicích a hledáte ukryté krabičky, kterým se říká cashe nebo počeštěně kešky. Většina aktivit je spojena se stránkou www.geocaching.com, kde si stáhnete mapy, popisy, nápovědy ke keškám a hlavně pokud nějakou kešku najdete, zde si ji zaregistrujete. Geocaching pochází z Ameriky, kde vznikl před čtrnácti lety a první kešky se po Česku začali objevovat v roce 2005. Naštěstí je u nás lovení kešek o dost mírumilovnější než za velkou louží, kde kvůli nálezu kešek evakuovali budovy, svolávali pyrotechnické týmy nebo dokonce několik lidí při této aktivitě zemřelo...

Fashion koutek

16. listopadu 2013 v 19:18 | christiiinka
Konečně víkend, kdy jsem sama na kolejích, a tak jsem chtěla stihnout spoustu věcí. Učit se, uklidit, uvařit, udělat seznam dárků na Vánoce, vyprat, vyžehlit...

A přesně proto jsem vstávala před obědem a od té doby sedím u stránky Domodi.cz a jinak nedělám absolutně nic. Pokud máte aspoň trochu rádi módu a nákupy, bude vás to bavit úplně přesně stejně. Trošku jsem záviděla fashion blogerkám, co jsou na tom mnohem líp s děláním grafiky a skládání koláží, ale to jen nejspíš neznám ty správné stránky..
Piece of Victoria

DIY magnetky

9. listopadu 2013 v 16:53 | christiiinka
Před pár dny jsem brouzdala blogy a blogspoty zaměřené na DIY věci a narazila jsem na jeden naprosto skvělý a zároveň úplně jednoduchý nápad, jak si udělat originální magnetky. Na kolejích jsem si z boku lednice udělala svoji soukromou nástěnku, mám na ní fotky, lístky z koncertů a kina, takže magnetek není nikdy dost.

Ve stříbrném plátně

3. června 2013 v 22:07 | christiiinka
Neumím odejít z kina s nezúčastěným pocitem. Dobré filmy pro mě nejsou jen filmy, ale příběhy postav, za které někdo dýchal když to psal. Asi je to tím, že jsem taky "pohádkář". Když píšu, žiju se svými postavami, dýchám s nimi, brečím, raduju se, umírám. Neumím se dodívat na film, vypnout a jít mýt nádobí. Film skončí, ale já jsem pořád v něm, úplně někde jinde (realisti by řekli mimo, snílci to nazývají pěknějšími slovy). Je to tak silný pocit, že to slovy ani nedokážu popsat. Právě teď jsme se vrátili z Gatsbyho, ale já se pořád vznáším někde na pomezí světových válek v perlách, lodičkách a prvorepublikových šatech s Martini v ruce.

Zdroj obr.:csfd.cz

Má nová plátěnka

18. března 2013 v 14:30 | christiiinka
S blížícím se termínem mé zkoušky z chemie mám na práci stále více věcí. Uklidila jsem komplet celý pokoj, vytřídila věci ve skříni a našla opět strašnou chuť něco tvořit. Tak jsem si udělala tašku :-)... Teda jen jsem ji popsala, pár plátěných tašek jsem si koupila na podzim na fleru za pár korun. Tahle má krátké ucho a nosím v ní nákup z Tesca, tak mi přišel docela vtipný tenhle nápis:

Malování podle čísel

2. února 2013 v 21:40 | christiiinka
Že je malování podle čísel pro tříleté děti? Pro úplné antitalenty? A že je to nuda? Kdepak!

Do malování podle čísel jsem se zamilovala někdy na začátku střední a pak je pravidelně nacházela o Vánocích pod stromečkem. Šest let jsem chodila na výtvarku, se štětcem mi to většinou docela šlo, ale že bych byla druhý van Gogh nebo Rembrant, to se teda říct nedá. Hlavně neumím malovat realistické scény/předměty z hlavy, musím vždy vidět předlohu. Malování podle čísel pro mě znamená ohromný relax se zaručeným výsledkem. Při malování si můžete obrázky dodělávat podle sebe, občas je to nutnost a zvládnou to i méně zdatní jako já, přitom díla vypadají opravdu hezky.

malování z levných knih

Spisovatelský sen

7. ledna 2013 v 10:34 | christiiinka
Znáty ty sny, ze kterých se už skoro nechcete probudit? Nebo alespoň v nich zůstat ještě o pár hodin déle? Mně se dneska zdál spisovatelský sen, tedy na motivy fantasy příběhů, o kterých čas od času přemýšlím. Jenže u snů je výhodou, že je všechno tak reálné! Jste tam, dýcháte, prostředí kolem vás je tak skutečné, ale taky vám kdejaká blbina přijde normální, ale to se po probuzení dá doladit.

Literární soutěž!

14. listopadu 2012 v 9:37 | christiiinka
Tento článek nemá být žádnou reklamou, chtěla jsem vás jen upozornit na jednu skvělou literární soutěž. Je věnována mladému klukovi, se zajímavými, osobitými názory a talentem k psaní. Klukovi, kterému se dobrý skutek stal osudným. Jednoho večera se Filip stal svědkem toho, jak člen bezpečnostní agentury napadá bezdůvodně cestující pražského metra. Možná kdyby šel ten večer jinudy nebo později, dnes by ještě žil... Jenže nešel, cestujících se zastal a sám se stal obětí brutálního útoku, který nepřežil.
 
 

Reklama