Dopis

17. května 2017 v 22:26 | Opica |  Úvahy
Milá budoucí a starší Opico.

Tenhle dopis píšu pro případ, že se stane zázrak a za tři týdny a fous bude vážně konec a ty nastoupíš v létě do "té" práce. Protože je pamět krátká a má tendence vytěsňovat to zlé, přečti si následujících pár řádků. Chápu, že se ti nechce vstávat do práce, taky chápu, že jsou někteří lidi zlí, naprdlí, hloupí nebo případně všechno dohromady a občas si to vybíjí na nesprávných místech a lidech. Že musíš místo dnů u vody a na filmovce, trávit čas uvnitř budovy. Občas je to nuda. Občas je to dlouhé. Dovolená nikde. To bude přesně ten okamžik, kdy se ti poprvé zasteskne po studentských časech na výšce.


Některé okamžiky byly fakt super nebo naprosto legendární, o tom žádná. Ale prosímtě, vzpomeň si na to všechno ostatní. Nebyly to jenom party a vstávání o půl desáté dopoledne. Většinu času z těch pěti let to byla prostě jen spousta učení, tisíce stránek, tisíce věcí, které ti lezli krkem a polovina z nich byla naprosto zbytečných. To je pořád ještě ta lepší část. Vzpomeň si, jak jsi neměla žádné volno od učení. Žádné víkendy, žádné prázdniny, jen neustálý pocit viny. Vzpomeň si na ty dlouhé hodiny čekání, na úzkosti, paniku, týdny brečení. Vzpomeň si na loňský přelom června a červenece. To byl čas, o kterém se nedá říct vůbec nic pěkného. Jen si vzpomeň jak jsi seděla s prknem uprostěd noci na okraji Labe a přemýšlela, co se sebou.

Na 200km díru, na pocit opuštěného bezdomovce, vždycky bez peněz. Přitom pět let na nejlevnějších kolejích a společnými sprchami, záchody a vším. Na překroucený žaludek a naprostou beznaděj. Vyhodí mě letos? Nebo ne? Vzpomeň si na dva semestry s panem Důležitým. Jak křičel a vyhazoval a ponižoval, každý debilní seminář, týden co týden. Vzpomínáš, kolik spolužáků tenkrát skončilo? Kdyby se spočítaly všechny vyplakané slzy, bylo by z toho malé jezero. Vzpomeň jsi, jak jsi školu ke konci strašně moc nesnášela. Skoro bych řekla, že to za to nestálo. Stejné peníze bys měla skoro i s maturitou, ale chtěla jsi to. A asi i pořád chceš, protože teď tomu rozumíš.

Tak šup, vydělávat peníze. Teď už nemusíš jíst polívky ze sáčku. Nemusíš mžourat do tří do rána do papírů. A taky máš vlastní novou trvalou adresu. Sice kdo ví, jestli je v bytě i nějaký nábytek, ale je to teď váš společný domov. Jen váš. Kolik let jsi po tom toužila? Tak žádný depky, prostě obsaď tchýni na víkend bazén.

Zdraví tvá mladší zdeptaná, znechucená a unavená verze. Ou jé protože nechat někoho předělat třikrát komplet všechny zdroje v diplomce (o půl 4 ráno v den tisknutí) je strašná legrace. A taky týden a půl před státnicemi ještě nemít termín, protože vypsali málo míst na hodně studentů a navíc naším systémem, kdo klikne dřív má, komu se sekne internet, může leda brečet. A taky čekání na posudek vedoucí, který stále nedorazil ani pár dní před... Prosím, ať už je po tom!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 20. května 2017 v 8:27 | Reagovat

Hele jako, nějak mi tam chybí prostor na užívání si našeho kavárenského a parkového povalečství, doufám, že "potom" nezanevřeš na nás stále-na-akademické-půdě-zaseklé! (Ne neboj, jen tak tě škádlím, je mi jasné, že zrovna ty bys něco takového nedopustila. ♥)

2 Opica Opica | Web | Sobota v 18:43 | Reagovat

[1]: Volný čas "po tom" by měl být právě ideálně plně zaplněn pravým kavárenským flákáním, ježděním k babičce, na výlety, v létě třeba nějaký ten den u vody a v zimě hory ojojoj!! A nekonečné flákání a nicnedělání :D Takže se s tebou plně počítá ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama