Vždycky je nějaké ale

16. února 2017 v 0:20 | Opica |  Ze života Opice
Jak stárneme, vytvořila se nám tu poměrně početná generace vysokoškoláků s blogy, nezdá se vám? I když jsem už dneska četla tři články o diplomkách a škole, musím přihodit i ten svůj, protože přesně k tomu tu pro nás blog je.

Fakt první: Přežila jsem deváté zkouškové.
Fakt druhý: Asi poprvé v životě mám týden prázdnin.
Fakt třetí: Jsem unavená, vyčerpaná a totálně nefunkční.

V poslední době jsem několikrát dostala otázku, zda bych si po střední zvolila stejnou školu. Kdo by řekl ano bez váhání? Podle mě je to vážně těžké, protože ať už jsme si vybrali cokoliv, je to cesta, která vede zase někam dál. Možná zjistíme, co v životě (ne)chceme, možná potkáme někoho důležitého... Já bych si zvolila stejnou školu, protože nevím, co jiného bych šla studovat - vyřešeno. Když se podívám za sebe, vidím spoustu protipólů. Bylo to pět naprosto fantastických let, plných nových lidí, zkušeností, vědomostí a zážitků. Spousta legendárních party, nočních výprav, koncertů, divadla, cest napříč republikou... Většinou mi nevadilo ani chození do školy, když se objevilo nějaké zajímavé téma, byla to fakt paráda. Za ty roky jsme se naučili pracovat v laboratořích, jako bychom tam patřili vždycky.


Ale zkouškové bylo pokaždé peklo. Bylo to až moc velké trápení. Ne stovky, ale tisíce stran, každý rok možnost vyhazovu ze školy. Úspěšně jsem se zbavila náctiletých depresivních období, abych si zkusila i nekončící úzkosti. V čase, kdy už měli ostatní dávno volno, jsem bývala sotva uprostřed nekončící dřiny. Měsíce učení, zkoušky od listopadu do září a prakticky nikdy žádné prázdniny. A poslední rok? Neplacených 6 měsíců praxe, žádní spolužáci, jen práce a učení. Což bylo v určitých chvílích taky neuvěřitelně frustrující, protože pracovat každý den zadarmo, když jste chudí jako kostelní myš, není bůhví co. Pravda je, že teď nemám nejmenší důvod si na cokoliv stěžovat, protože v poslední době se mi dařilo přímo zázračně - cílová rovinka k titulu je za rohem a k tomu týdenní volno. Jenže radost z prázdnin mi kazí neuvěřitelné vyčerpání. Tělo mi vrací všechno zlé, co jsem mu zaposlední měsíce dělala, i když ví, že to nebylo schválně. Nejradši bych tři dny jen spala a jedla, ale i tak jsem pořád unavená a hladová. Zůstal mi jen žaludek převrácený naruby a stresová dermatitida.


Přitom je to trochu paradox, protože pro mě škola nikdy nebyla priorita číslo jedna. Člověk by se nějak uživil i bez titulu, který ve spoustě životních oblastí, nemá žádnou cenu. Jenže když už se snažíte tak dlouho, chcete to dotáhnout úspěšně do konce. Zvlášť když doma pořád posloucháte, že jste neuvěřitelný flákači a kdy už jako KONEČNĚ dostudujete (pátý rok na pětiletém oboru ou jé, už jsem měla být dávno PhD. žejo). Osobně taky nemám vůbec žádnou radost, že bych bez peněz od rodičů umřela hlady a mám z toho zlý pocit, hlavně při poslouchání keců o tom, koho o co okrádám. Není tohle ale tak trochu koloběh života? Rodiče cpou část peněz do nás a my je budeme cpát zase do svých dětí. Když to šlo, vždycky jsem chodila na brigády, ale teď to prostě není reálné. Nemám tušení, jak se dostat zase do produktivnější formy, snad i tohle má něco do sebe. Minimálně budu znát nazpamět všechny série Přátel...

Rozhodli byste se na začátku vš studia stejně?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 16. února 2017 v 9:30 | Reagovat

No myslím že já můžu být ráda že sem jen na učňáku a že nejsem chytrá natolik abych šla na vš nebo maturitu, bych se tam asi zbláznila :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. února 2017 v 10:13 | Reagovat

Páni, nejsi první, od koho slyším, jak mu doma říkají, že je studiem a tím, že už dávno nehákuje někde s parchantem na krku na druhým konci republiky vyžírá a okrádá (a to to nikdy nebyl někdo, kdo by studoval věcně nebo lehký a zbytečný obor), ale pořád nechápu, jak ti rodiče můžou být takoví. Zvlášť u tak těžkého studia. Naši nikdy moc peněz neměli, ale nikdy jsem tohle neslyšela a to jsem si dokonce kvůli diplomce prodlužovala studium. A i kdyby jim to bylo zatěžko, řekli by něco normálně a ne tak, že by byli na facku. Jakmile je potomek pro rodiče přítěž, děje se neco na obou stranách.

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. února 2017 v 11:43 | Reagovat

Promoční oběd na dohled! Koukej na něj nabrat síly :)

Na rodiče to prostě bývá dlouhý, byť racionálně většinou vědí, že kratší už to být nemůže. A když se k tomu ještě přidá mediální masáž o tom na co všechno si mají spořit a jak nuzně na tom za pár let budou..:) U nás si to vyslechl hlavně mladší bratr, i když jsme studovali stejně dlouho.

A k otázce závěrečné, asi bych šla na speciální pedagogiku místo sociální a asi i do jinýho města, ale to jsou v podstatě kosmetické úpravy :).

4 mrhradil mrhradil | Web | 16. února 2017 v 11:45 | Reagovat

Vysoká škola mě čeká až příští rok a jak to tak všechno čtu, tak mám trochu obavy. Vypadá to jako běh na dlouhou trať.
Tak držím moc palce.

5 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 16. února 2017 v 13:58 | Reagovat

Tak už to máš aspoň za sebou a můžeš užívat prázdnin.

Zrovna nedávno povídali v rádiu, že vysokoškoláků je strašně moc a ne všichni najdou uplatnění, na druhou stranu nebudou žádní řemeslníci a přitom prý jsou dobře placeni, tak nevím....

6 yourcupoftea yourcupoftea | 16. února 2017 v 14:17 | Reagovat

Máš moc krásný blog. Já bych se stejně asi rozhodla. Obor mě hrozně baví, chemie je jediný předmět, ke kterému mě to táhne, ale zkouškové, to je vždycky mordor, ze kterého se vzpamatovávám ještě dva měsíce. :/

7 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 16. února 2017 v 14:22 | Reagovat

Tak já teď jdu teprve do druhého semestru a chtěla jsem s tím seknout po prvních čtrnácti dnech. Něco mě baví, něco ne, ale spousta věcí mě mrzí (v různých smyslech). Jestli tu ale zůstanu rok, tak už to ukončovat nechci, protože by to byl zahozenej rok.

8 Miloš Miloš | Web | 16. února 2017 v 14:57 | Reagovat

Dostuduješ a s tímto oborem budeš brzo v balíku :).
Ale stejně by mě zajímalo, jaký titul teď absolventi získávají, dřív byl jiný.

9 Opica Opica | Web | 16. února 2017 v 20:27 | Reagovat

[3]: Na promoční oběd jsem ještě ani nepomýšlela, to je nápad!! :)

Zakopaný pes je v tom, že jeden z rodičů ten samý obor studoval ještě v Československu v čase, kdy byl čtyřletý. Takže mám neustále na talíři, že proč oni to zvládli za 4 a jak to máme hrozně natažené. Marné jsou argumenty, že všechno šlo neuvěřitelně dopředu, jak věda tak celá technika. Studium teď a dřív je sice úplně stejně těžké, ale v mnoha věcech neporovnatelné. Nemám jí to za zlé, protože o hladu by mě nikdy nenechala, z části i chápu, proč dělá to, co dělá. Jen mě to trochu mrzí, ale nadruhou stranu, bych tu zase neměla kvůli čemu fňukat :)

[4]: Děkuju. Není výška jako výška :D uvidíš! Většina času je hrozně fajn a člověk na to pak ještě dlouho vzpomíná...

10 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. února 2017 v 20:30 | Reagovat

[9]: Aha, tak to je jiný pes :) Vydrž, Opica, vydrž :).

11 olivka olivka | Web | 16. února 2017 v 20:41 | Reagovat

Já bych si zvolila stejně - přesně, kam jinam bych šla? Medicína mě netáhla (hrabat se v lidech, brr!), chemie mi nakonec přirostla k srdci.
Jen se vztahem ke vzdělání jsem to měla jinak: naštěstí mě vždycky všichni podporovali a pro mě to priorita byla. Dobrá škola -> dobré zaměstnání -> dobrý plat -> lepší život. No ale asi jsme se trochu přepočítala a tak růžové to nakonec nebude :D

12 Opica Opica | Web | 16. února 2017 v 22:53 | Reagovat

[8]: Bejvávalo :), dneska je to obor, který jde zvláštním směrem a když ho někdo studuje jen kvůli penězům, bývá hodně zklamaný. Nástupní plat v Brně 17 000, i kamarádka s maturitou má v e-shopu T-mobilu víc. Živitel rodiny bude spíš P. :-D Titul býval jiný snad jen za první republiky, posledních 40 let máme Mgr. jako všichni ostatní, rozdíl je jen v tom, na co se to dá přetvořit dál :)

[6]: Děkuju! Když člověk dělá, co ho baví, je to vždycky výhra :)) a zkouškové je asi všude o nervy :/

[7]: Třeba se to ještě o fous spraví, někde jsou začátky skoro nejhorší...

[11]: Taky jsem nechtěla na medicínu a stojím si za tím, nemocnice brr :D. Dělat s lidmi je vždycky o čumák, ale i tak se mi to líbí. Musíme jen doufat, že to celé nepůjde úplně do kytek, ba naopak :D.

13 Honza Honza | Web | 17. února 2017 v 12:01 | Reagovat

Je pravda, že za každým titulem (pokud teda člověk nestuduje nějaký obor typu "rozvojové země", apod. – snad mi tito lidé prominou) je hromada námahy, stresu a bůhví čeho všeho. Doma mi často říkají, že pokud je pro mě informatika příliš těžká, ať si klidně zvolím jiný obor, ale přesně, jak píšeš, taky se neumím představit v nějakém jiném oboru. Jsem teprve v prváku, ale moje první zkouškové byl mega boj, a to hlavně s leností, nevrlostí a demotivací. Ale když tomu člověk věnuje tolik času, přece to už nevzdá.

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 23. února 2017 v 14:34 | Reagovat

Ano. Váhala bych s magistrem, ale bakaláře ano, tisíckrát ano.
Mrzí mě, jak to máš doma, podle mě takovéhle výčitky od rodičů nejsou fér. Dítě nepotřebuje pořád slyšet, jak se kvůli němu někdo obětoval a obětuje; jediné, co to s ním udělá, je, že bude mít trauma. Ano, chápu situaci rodičů, oni se kolikrát skutečně museli hodně obětovat. Ale tím, že to budou tomu dítěti vyčítat, se opravdu nic nezlepší.
Je dobře, že jsi měla alespoň týden volna :-) Snad ses alespoň trochu zotavila. Každopádně držím palce do závěrečné rovinky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama