Sbohem blog.cz

11. září 2017 v 16:21 | Opica
Milí náhodní kolemdoucí, ještě milejší vracející se návštěvníci.

Dnes je to na den a minutu přesně 11 let, co tu vyšel můj první článek. Dostihl mě neodvratný pocit, že už nepřijde lepší a příhodnější chvíle k rozloučení, než je právě teď. Blog se mnou šel od základní školy, přes gympl, vysokou až do prvního zaměstnání, dospíval (aspoň doufám) a měnil se, stejně jako já. A tak jsme došli sem... Doopravdy jsem ho milovala, byly chvíle, kdy mě témata týdne a psaní naprosto pohltily. Byla jsem nadšená z každého komentáře, sledovala počítadlo návštěv a dychtila po článcích na hlavní stránce. Taky jsem byla patřičně hrdá na přijetí do AK, než se jeho brány na dlouho zavřely. Ale všechny tyhle časy jsou dávno pryč. Ani před pětadvacátými narozeninami si nepřipadám nějak extra dospělá, ale už nepotřebuju anonymní blog abych si stěžovala na vztahy, depresivní nálady nebo jiná příkoří. Přesto než napíšu poslední tečku, chtěla bych poděkovat všem, kteří byli součástí mých jedenácti let zde. Neumím si představit některé životní etapy bez pisálkovství a blogu. Díky!

S psaním úplně nekončím, chtěla bych se pokusit přesunout a začít znova, jinak a na jiné doméně. Budu ráda, když se zastavíte. S posledním pozdravem Christiiinka/Opica.



 

Na podlaze

29. června 2017 v 9:23 | Opica |  Ze života Opice
Tak a je to - s velkou dávkou štěstí jsem dokončila vysokou školu, dnes a zítra nás čeká kolotoč slavnostních promocí. Aby to nebylo jednoduché, jedna v Brně a druhá v Praze, jak jinak. Je to hrozně zvláštní, nebýt po osmnácti let školní docházky studentem. Ale díky bohu, že je to konečně za mnou. Vím, že přijdou zase jiné starosti, ale školy už bylo dost, další semestr by nepřežily moje nervy ani děravý žaludek. Konečně jsem začala zase číst! A nemusím se celé víkendy ani dny a noci učit. A i když se žádné prázdniny nekonají a v pondělí nastupuju do prvního zaměstnání, pořád je tu příslib volných večerů a víkendů někde pěkně v čudu. Konečně léto, které nestrávím v učebnicích!

Sedím na holé podlaze našeho prvního bytu, notebook položený na kufru, který je mi perfektním stolkem. Z prázdného bytu jsem měla trochu strach, ale má to přesně to kouzlo prvního bydlení, které by tu mělo být. Pár poliček, pár hrníčků, stůl v krabici a dvě nové matrace na zbytku koberce. Ale jsme tu my dva a po osmi společných letech se řítíme do další etapy. Dokonce nám v pondělí přijede pračka, takže budu moct po dlouhé době prát jako člověk a nemuset to vozit dobrých osm kilometrů tam a zase zpátky mhd. Juch! Tak taková je asi dospělost? Místo oblečení po obchoděch koukat po nábytku, místo kluků v baru lovit moly ve spíži? Včera jsme koupili takové ty lepící pásky, ale celý den vypadalo, že na nás naši nezvaní spolubydlící z vysoka kašlou. Ale dneska to vypadá na úspěch. Zbývá ještě vymalovat, znovu vydrhnout celý byt a nakoupit trilion věcí, ale i tak je to paráda. Poprvé zase Doma.

Snad to nebude ani v práci taková katastrofa, nástup mi dost usnadňují dva státní svátky hned příští týden a pak pro jistotu mizíme na tři dny do Berlína. Autobusovo-baťůžkové dobrodružství začínající středečním koncertem na bývalém olympijském stadionu! No nic, běžím pro sukni a podpatky, abych nedělala ostudu, pak oběd a hurá do Prahy.
Mějte krásné léto!

Dopis

17. května 2017 v 22:26 | Opica |  Úvahy
Milá budoucí a starší Opico.

Tenhle dopis píšu pro případ, že se stane zázrak a za tři týdny a fous bude vážně konec a ty nastoupíš v létě do "té" práce. Protože je pamět krátká a má tendence vytěsňovat to zlé, přečti si následujících pár řádků. Chápu, že se ti nechce vstávat do práce, taky chápu, že jsou někteří lidi zlí, naprdlí, hloupí nebo případně všechno dohromady a občas si to vybíjí na nesprávných místech a lidech. Že musíš místo dnů u vody a na filmovce, trávit čas uvnitř budovy. Občas je to nuda. Občas je to dlouhé. Dovolená nikde. To bude přesně ten okamžik, kdy se ti poprvé zasteskne po studentských časech na výšce.
 


Jarní čmárání

8. dubna 2017 v 13:52 | Opica |  Inspirace
Poslední dobou se mi zdá, že čím více mám práce a povinností, tím kreativnější chutě mě přepadají. Což je ale dobře protože z druhé strany se táhnou bouřky a černošedé mraky, které člověku občas ani nedovolí vstát z postele, natož mít z něčeho radost. Tohle je takový malý soukromý boj s nimi... V Nanu-nana jsem objevila obrázky na kterých jsou zlatou a bílou barvou předtištěné vzory a stačí jim jenom vdechnout život vodovkami nebo akvarelovými barvami. Není co zkazit a zvládne to každý, tak proč se do toho nepustit? První plátno jsem kupovala někdy na přelomu února-března, ty dvě menší jsou z minulého týdne, kdy je měli zlevněné na 30kč.


Dilemata

1. března 2017 v 22:50 | Opica |  Ze života Opice
Řadím fotografie do mého nalepovacího alba, lepím na zeď vánoční světýlka kilometry izolepy. Přesně tak, jak jsem je měla čtyři roky na pokoji o dvě stě kilometrů severozápadněji. Chybí mi studentský život, který jsem tam nechala. Práce s dětmi, kamarádky, noční toulání, osobní prostor a svoboda... Přesto vím, že takový život už na těch místech neexistuje, dávno ho nahradily příběhy mladších. Je to zvláštní, jak rychle to utíká. Znáte tu sentimentální příchuť, kdy si uvědomíte, že některé věci jsou nenávratně pryč a už se nikdy nevrátí? Dobré i smutné zároveň, ale o tom jsem už psala...

Diářová inspirace II

17. února 2017 v 8:52 | Opica |  Inspirace
Už je to půl roku, co jsem si s nadšením objednala Doller a zatím mě to nepřešlo. Nejde ani tak o samotný diář, protože když je člověk dostatečně kreativní, umí udělat zázrak i ze sešitu v tvrdých deskách za třicet pět korun (což bohužel asi není můj případ). Doller mi vážně vyhovuje a hlavně mě láká do čmárání, lepení a psaní, což mi u žádného diáře ještě nevydrželo. Protože jsem svoje prvotní nadšení ventilovala tady na blogu, přišlo mi fajn ukázat, že občas i něco dělám a ne jen kecám:).

úvodní strana


Další články


Kam dál